Dnes je neděle, 20. května 2012
22. 08. 2010, 16:13
Při prohlížení knihy Cesty československé fotografie autorky Daniely Mrázkové mě jednoho večera zaujala fotografie známého českého fotografa Jana Lauschmanna s názvem Skalní útes. Tato fotografie sklidila velký úspěch již v době svého vzniku v roce 1932. Získala cenu Tyng foundation for pictorial photography a následně byla zařazena do stálé expozice Královské fotografické společnosti v Londýně. Objevila se i na osobní autorově výstavě uspořádané o rok později v londýnském Hamersmith Hampshire House.
Snímek zapadá do koncepce, snah a dění kolem fotografie na počátku dvacátého století. Fotografové postupně přestávali být v námětech a způsobech zobrazení závislí na malířství a začali si uvědomovat jedinečnost fotografie. Měkce kreslící objektivy vyměnili za ostře kreslící, ušlechtilé tisky počali nahrazovat fotografiemi na bromostříbřitých papírech.
Na vzestupu byla takzvaná čistá fotografie, odmítající zásahy do negativů i pozitivů. Měnil se i námět fotografií. Klasická malířská zátiší a romantické krajinky vystřídaly věci zdánlivě nefotogenické, jejichž fotogeničnost vynikla právě ve fotografickém ztvárnění. Kladl se důraz na využití světla a stínu, využívaly se nové úhly pohledu a kompoziční postupy. Objevily se i snímky struktur a tvarů. Příkladem všech těchto snah je i fotografie Skalní útes.
Čím déle jsem se díval na fotografii v knize, tím víc jsem nabýval dojmu, že vyobrazené místo odněkud znám. Osvěžil jsem si paměť nahlédnutím do svého fotografického archivu a náhle jsem si vzpomněl. Na fotografii je jezírko v Prokopském údolí na místě bývalého dnes již zatopeného lomu. Strmá skála s geometricky uspořádanými plochami, zvedající se do výšky nad hladinou jezera a na skále strom, samotář, čelící nepřízni počasí a svému osudu.
Kdo navštíví Prokopské údolí dnes, zjistí, že se od doby pořízení fotografie kupodivu mnoho nezměnilo. Skála stojí na svém místě a zvedá se strmě vzhůru nad jezírkem. A nahoře na útesu stále stojí strom, který jako by z oka vypadl tomu na fotografii z třicátých let minulého století…
Jenže co to? Nevypadá ta skála a strom poněkud jinak, než na staré fotografii Jana Lauschmanna? Doopravdy tu něco nehraje. Koukám, přemýšlím a najednou to vidím. Zrcadlově převrácený obraz! Mimo všechny pochybnosti.
![]() |
![]() |
|
Autorova fotografie jezírka
v Prokopském údolí
z roku 2004
|
Zrcadlově převrácená fotografie
J. Lauschmanna z roku 1932
|
Důkazem budiž mnou pořízená fotografie současného stavu z roku 2004. I kdyby strom dnes rostoucí na okraji skály nebyl ten z roku 1932, tvar útesu nedává prostor pro žádné pochybnosti. Jen ostře ohraničené přechody jednotlivých zlomových ploch na holé skále jsou dnes již silně obroušeny erozí a nemají tak rozmanité odstíny v černobílé škále jako dřív...
Celý text článku najdete v magazínu Československá Fotografie 01-2010.
Použitá literatura:
Daniela Mrázková: Cesty československé fotografie, ISBN 23-019-89
Daniela Mrázková: Jan Lauschmann, ISBN 01-510-86
![]() |
Autor:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.michalhejna.cz |
Před dvěma lety se skupina nadšenců z Holandska rozhodla pro projekt, který příznačně nazvala IMPOSSIBLE, tedy Neuskutečnitelný. Vrátit okamžitou, tedy Instantní fotografii do života. Instantní fotografie již prakticky zanikla po odchodu firmy Polaroid, která ji kdysi uvedla na trh, z této oblasti podnikání. Byl to zpočátku spíše happening, snaha vzdorovat syntetické dokonalosti...
Toto povídání volně navazuje na článek Světelné instalace v krajině Aneb Fotolandart, který vyšel v Československé fotografii č. 4/2011. Byl o tom, jak s Ivanem Bumbou z fotoklubu Černá slunečnice přistupujeme k fotografování krajiny, kterou přetváříme pomocí světel a dlouhých expozic k obrazu svému. Nejde nám o její věrné zobrazení. Naopak. Snažíme se nahlédnout pod povrch obyčejných věcí a okouzleni novou realitou...