Dnes je neděle, 20. května 2012
09. 09. 2011, 11:58
„Způsob tohoto léta zdá se být poněkud nešťastným.“ Ano, máte pravdu, pane Důra, letošní léto je přesně takové, jak říká děda Komárek: „A chčije a chčije.“ Když jsem na jaře psal článek Jaro s IR, těšil jsem se na léto. A ono se jen tak nepozorovaně plíží kolem nás a ani se nenadějeme, bude pryč a jsem velmi zvědav, jaká překvapení pro nás chystá podzim. Doufejme, že se jedná jen o rozmary počasí a ne o změnu podnebí v naší milované střední Evropě. Zdá se však, že infrafotografii to zas až tak nevadí. Slunce i přes zatažené nebe protlačí část infračerveného záření, které stačí k tomu, aby se na čipu obrázek vykreslil.
Pole rozkvetlých slunečnic. Neuvěřitelná záplava žlutých odstínů vlnící se ve větru. Žádného fotografa nenechá taková scéna stát nečinně opodál. Říká se, že květy slunečnic se během dne otáčejí za sluncem. Nejsem botanik a nevím, proč tomu tak je. Nicméně můj kamarád Petr Pazour experimentálně zjistil, že tomu to platí pouze v období jejich květu. Jak slunečnice stárnou a shodí okvětní lístky, zlenivějí a otáčet se přestanou.
Anebo letní lány zlátnoucího obilí. Přichází bouřka a nebe je ocelově šedé, zatímco popředí fotografie se ještě koupe v posledních paprscích slunce. Přijde déšť, který dodá rostlinám vláhu a zemědělcům naději na dobrou sklizeň.
Anebo asfaltová polní cesta obklopená remízky, ve kterých nedávno ptáci vyvedli svá mláďata. Jejich zpěv je slyšet na hony daleko. Asfalt zůstává na fotografiích černý a dává tak snímku potřebný kontrast a náboj.
Tohle všechno je obraz české letní krajiny. Krajiny našeho dětství, která bohužel neúprosně ustupuje civilizaci, a která tak nenávratně mizí. Před týdnem jsem se vracel domů do Prahy po dálnici D1 a šokovalo mne, o kolik kilometrů směrem ven z města se posunuly zábory zemědělské půdy kvůli dalším a dalším halám a skladům, jenž slouží jako přestupní místo všem těm věcem, které „nutně“ potřebujeme k našemu způsobu moderního života.
Snad v nás, fotografech, ještě stále dřímá dětská duše a nutkání ke hrám. Jak taková hra u pole plného odkvétajících slunečnic může dopadnout, ukazuji dnes na posledním obrázku. Jedná se o další fotografii vznikajícího cyklu Fotolandart, jehož představení společně s kamarádem Ivanem Bumbou plánujeme formou vydání kalendáře a autorské výstavy na podzim tohoto roku:
Jen pro pořádek: tato fotografie SKUTEČNĚ NENÍ infra, jedná se o svícení v krajině pomocí barevnými fóliemi zabarveného světla.
Mějte se krásně a užijte si léta, i když zatím jenom podle kalendáře.
![]() |
Autor:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
www.michalhejna.cz |
Praha, 30. září 2010 • Společnost Photo life s.r.o. s potěšením představuje nový, nezávislý magazín o fotografii s názvem Československá Fotografie, a s podtitulkem Národní magazín českých a slovenských fotografů. Magazín Československá Fotografie je určen nejširším vrstvám amatérských i profesionálních fotografů, a jeho cílem je především popularizace fotografie a zvyšování její úrovně...
Masterclass Photography… Meta, které by chtěl možná každý, jen trochu kreativní fotograf dosáhnout. Neuvěřitelné emoce tryskají z děl mistrů jako byli Ansel Adams nebo Eliot Porter. Přičemž Ansel k tomu téměř ani nepotřeboval barvu. A tu v neklidné duši zasvítí malý plamínek touhy- aspoň to zkusit, aspoň se přiblížit. Přiznám se, že mi to nejsou zcela cizí záležitosti, tedy v oblasti teorie.